en-Jak jsem si troufla na akryl

I když jsem celý život milovala kreslení a malování, vždy jsem si spíš rozuměla se suchými technikami jako pastel, uhel, tužka, různá pera... Nadchl mě i akvarel. Pořád jsem si někde něco čmárala, po šuplících měla nastrkané obrázky na papírech různé velikosti i kvality a asi dvacetpět různých sešitků, kam jsem si kreslila, co mě zrovna napadlo. Malování klasicky štětcema na plátno jsem považovala za něco příliš vážného, doopravdického, jako něco, na co jsem si netroufala.

Ale nakonec jsem si troufla - po třiceti letech (když budu počítat, že kreslím zhruba od svých 3 let :). V Lidlu právě prodávali sadu pláten a sadu akrylových barev. Tak jsem si řekla, že to vyzkouším a trochu si s tím pohraju.

Tohle byl můj úplně první trapný pokus s akrylkama, který jsem chtěla vyhodit, ale zachránil ho můj syn a vystavil si ho v pokojíčku. Ty kapky na obrázku jsou kapky vytvrzené křišťálové pryskyřice - zrovna jsem dělala i šperky z pryskyřice (o těch později) a zajímalo mě, co to udělá, když to nakapu na plátno :) No, vypadá to takhle nějak:

Teď můžu už trošku porovnat, kam jsem se od té doby posunula.

Iris, 2017, plátno 90 x 90 cm

Malování jako magický proces vzniku

Malování na plátno jsem totálně propadla. Ten magický proces, který začne tak, že vyženu rodinu na výlet a ukořistím si pro sebe pár hodin. Chystání všech alchymistických ingrediencií - stojan, plátna, štětce, vody, hadry, tužka, a barvy, barvy, barvy. Puštění hudby. Zírání na prázdné plátno... Pak se zvedne ruka s tužkou a už to jede. Někdy tuším, co budu malovat, někdy to zjistím až, když začnu náčrt. Ale nikdy nevím, jaké to bude nakonec - a to mě fascinuje... je to jako cesta, která se před vámi objevuje společně s kroky. Když se zastavíte, vše se zastaví. Když opět začnete kráčet, cesta se začne opět rozvíjet, a není vidět, co je za zatáčkou.

Odpoutání, 2013

Malování jako cesta k sobě

Ráda používám malování jako způsob sebevyjádření - "zevnitř ven" a někdy je to i opačná cesta "zvenku dovnitř". Každý obraz má pro mě svůj hluboký smysl (stejně jako každý jeden kousek života) a každý v sobě nese symboliku, a ta je ve finále vždy pozitivní. Jsem totiž přesvědčena, že stejně i v životě, každá situace je pro nás ve finále příležitostí k pochopení, k prohloubení, k prozření a tím k hlubšímu porozumění sebe sama i toho, co nám život přináší. Malování, stejně jako hudba, tanec i poezie, může mít terapeutický rozměr - jak pro svého autora, tak pro příjemce jeho umění.

V dešti, 2016

A jak se mi teda maluje s akrylovými barvami?

Co na nich miluji je, že jsou velmi praktické, když malujete v bytě uprostřed běžných domácích podmínek - akrylky nesmrdí, není nutno je ředit, rychle schnou, a výpary nejsou toxické (pokud zrovna nesušíte dvacet mokrých obrazů v nevětrané ložnici).

Jsou výborně krycí, pastózní, samozřejmě hodně závisí na kvalitě, já jsem si oblíbila velké tuby z výtvarných potřeb (značku doplním později, fakt si nemůžu teď vzpomenout). Ty moje první z Lidlu jsem nakonec dala dětem na hraní, protože jsou docela nanic.

Maluji nejradši plochýma štětcama, zkoušela jsem i špachtle, ale to je něco úplně jinýho. Malby nanášené špachtlí obdivuji u malířů, co s tím opravdu umí, já je používám spíše doplňkově.

A největší plus akrylek? Můžete s nima pomalovat úplně všechno! Drží se zuby-nehty, jsou po zaschnutí voděodolné a je dost těžké je i poškrábat. Takže ideál pro dozdobení nudné lampičky, židličky, kabelky, či třeba lednice :) Mě bylo líto odmývat zbytky barev z palety do umyvadla, tak jsem jima tečkovala naše staré dveře... trochu ujeté, ale líbí se nám to.

Tak nebojte se a taky si troufněte ;-)

Kompletní galerii mých obrazů si můžete zatím prohlédnout tady: https://vsechny-barvy-duhy.webnode.cz/obrazy/