en-Digitální malba č.2 - perspektiva a krajina

TŘETÍ LEKCE - perspektiva

Tak tohle byla informacemi hodně narvaná a technicky laděná lekce. Perspektiva je naprostý základ a je potřeba ji znát, a slečna lektorka nám vše opravdu poctivě vysvětlila a nenechala nás oddechnout - na této hodině jsme makali jak šroubci. Fantazijní krajinky si užijeme příště.

Takže ve zkratce, co jsem už sice většinou znala, ale opakování rozhodně neuškodí. První výzvou bylo kreslení místnosti a pár kusů nábytku. Protože jsem na hodinu přišla pozdě, nábytek jsem nestihla, ale zvládla jsem si alespoň nakreslit pomocné čáry :-D

Samozřejmě to má daleko od přesnosti, ale jsem ráda, že jsem se naučila kreslit čáry rovně a diagonálně... Ten menší obdélník, to je zadní zeď a bod, ze kterého vycházejí pomocné čáry, tak to je náš hlavní bod, někde v dáli, ke kterému nám všechny linie budou ukazovat. Tím myslím, všechny linie zdí, dveří, oken, nábytku... Ty růžové čáry jsou tzv.pomocná síť, na kterou můžeme zakreslovat všechny objekty - kolegové spolužáci tam stihli zakreslit dveře, okna, schody i noční stolek, já jsem stihla akorát ty čáry.

Dalším úkolem byla perspektiva ulice. Takže jsme si nakreslili horizont, určili neviditelný bod, ke kterému se nám budou všechny linie sbíhat, a pak už rychle kreslili domečky, někteří stihli i okna a chodníky a vyladit fasády.

Dále jsme se věnovali perspektivě v rámci kresby domu se střechou, a to z různých uhlů pohledu - zezhora, zdola, různě natočené... Opět s pomocnými liniemi, tady už to bylo docela věda, vymotat se z toho a nakreslit to správně. Co jsem si zapamatovala zajímavého, je to, že tady musím mít na horizontu dva body, a kreslení domu začít jeho nejbližší hranou. Všechny další linie se pak budou sbíhat k těmto dvěma bodům na horizontu.

Bohužel jsem si neuložila asi pět dalších "výkresů" s nákresem různých mrakodrapů a dalších uliček, ale v podstatě se jednalo jen o opakování a procvičování těch samých zásad.

ČTVRTÁ LEKCE - malba krajiny podle předlohy

Tak tohle bylo hodně zajímavé a moc mě to bavilo. Každý z nás si vybral jednu z několika vytištěných digitálně vytvořených předloh, já jsem sáhla po zajímavě zbarvené mlhavé krajině jezer a pohoří, a následně jsem se dozvěděla, že jsem si intuitivně vybrala tu nejtěžší... jak je už mým dobrým zvykem.

Tohle je předloha, v reálu o něco tmavší, sytější a flekatější, než je můj telefon schopen zachytit:

Postup malby byl tento: nejdříve jsem vyplnila plochu velmi hrubě shluky barev, které jsem baj voko vybírala v barevné škále Photoshopu tak, aby se alespoň vzdáleně podobaly barvám na obrázku. A pak, směrem od hrubých a neurčitých fleků jsem se dlouhé tři hodiny dobírala k jemnějším a jemnějším detailů a vytvořla jsem u toho asi 60 vrstev. Protože moje krajinka je v takovém zamlženém oparu, hodně jsem pracovala s průhledností a snažila se mlhy docílit světle šedými průhlednými tahy přes barvy, tak jako na vzorovém obrázku.

Opět tu máme výjev z jiné planety, divoké barvy a opar je takový expresivní - což byl ovšem umělecký záměr, jak jinak, ehm ehm.

Nicméně tohle už se mi hodně líbilo, i když to byla piplačka neskutečná. Jsem hrdá na vodní hladinu. A to je co říct.