en-Digitální malba č.1 - portrét a krajina

Jak mě napadlo pustit se do studia digitální malby, když nejradši maluji reálným štětcem na reálné plátno?! Jednoduše - před několika lety jsem si pořídila grafický tablet s perem, byl to takový impulzivní nákup a já pak nevěděla, co a jak se s tím dělá. A jsem příliš líná na louskání návodů a tutoriálů, ze kterých mám pak ještě větší zmatek... Dalším důvodem byl fakt, že jsem si chtěla osvěžit práci s Photoshopem, na který jsem už pomalu zapomínala a třetím důvodem byla čirá zvědavost, a potřeba trošku vyjít ze své komfortní zóny.

Všemu nahrála jedna milá osůbka, která si ode mě koupila obraz - a tak jsem neváhala a vydělané peníze v mžiku vyměnila za kurz digitální malby v pražském ateliéru Draw planet...

Prostředí v ateliéru mě mile překvapilo, člověk nejdřív vleze do strohé skleněné kancelářské budovy na Karlíně, a když se dopracuje přes velkou halu, výtah a chodbu k prostorům Draw planet, ze dveří se na něj nečekaně vyvalí světlo, barvy, smích, lidi s prstama od barev běhající kolem recepce a vůně olejových barev... Přišlo mi až nepřístojné v jedné z místností vybalit z baťohu notebook s tabletem a všechny ty káble a nabíječky :)

Lektorka je velmi milá a příjemná holka, a vše mi trpělivě vysvětlovala a pomohla mi nastavit můj panensky nepoužitý tablet. Ve skupině je nás kolem deseti, ale když je potřeba, vše je vysvětleno i individuálně a s velkou mírou tolerance a s úsměvem.

PRVNÍ LEKCE: černobílý portrét

Zapli jsme techniku, spustili Photoshopy a hurá do toho. Chvíli jsem bojovala s divným pocitem, když člověk při kreslení na tablet musí koukat do obrazovky a ne sobě pod prsty - mozku to chvíli trvá, než si spojí potřebné neurony :)

Seznámili jsme se s fungováním nástrojů gradient (přechod), štětec (různé tvary a tloušťky tahu), opacity (průhlednost), kapátko (Alt+klik). Prvním pokusem bylo vytvoření "3D" koule s pomocí hraní si s gradientem a průhledností - kolečko vybarvit podkladovou šedou barvou a poté vyplnit stín a světlo.

Nebudu zacházet do podrobností, abych vás nenudila, zkrátka po pochopení toho, jak tyto nástroje fungují, jsme se pustili do malování portrétu podle černobílé fotografie.

Po dvou hodinách jsem se dobrala k tomuto výsledku (vpravo původní fotografie, vlevo "kopie":

Slečna je tady ještě hooodně umělá a placatá, rozhodně to není obrázek na chlubení, jen ukazuje, co za dvě-tři hodiny může zvládnout začátečník.

Pak si začátečník k tomu ješte sednul doma a piplal se s tím další dvě hodiny a pak další den ještě cca hodinu...

Strukturu pleti a slzy jsem ještě nezvládla, ale mám radost z vlasů a z toho, že jsme objevili nástroj "roztírání palcem" - skvělá věc právě na malování vlasů, řas, chloupků.

První lekce mě vyloženě nadchla, portréty odjakživa miluji a tak v tomto jsem si libovala.

DRUHÁ LEKCE: noční a denní krajina

Několik zásad, na které musím prý myslet, než se pustím do malování krajinky - tyto zásady můžeme samozřejmě využít i u reálné malby třeba na plátno:

• kompozice: pomyslně si rozdělit obraz na tři plány - přední, prostřední a zadní, zajímavé body obrazu umístit do některého z průsečníků třetin obrazu

• zdroje světla: odkud přichází světlo a co osvětluje

• atmosférická perspektiva: popředí výraznější a tmavší, sytější, směrem do pozadí se barvy zesvětlují a ztrácejí sytost

Tuto lekci jsem ztrávila jako vetřelec v jiném kurzu, protože jsem si nahrazovala zameškanou hodinu - byla jsem v kurzu kreslení komiksu a bylo pro mne moc zajímavé sledovat, co dělají děcka (věkové rozmezí cca 12 - 35 let) vedle mě. K dispozici měli krásné profi kreslící potřeby - hlavně fixy a své komiksové příběhy kreslili s neustálým proudem slov, vtípků a hlasitým vymýšlením děje. Naše lektorka Kája se nám všem dokázala plně věnovat, skupinově i individuálně, a tak jsem dokázala vytvořit nějakou tu snovou krajinkářskou scenérii:

Co mě fascinovalo nejvíc, byl způsob, jakým se dají vytvořit takové hory a oblaka - pomocí speciálních štětců (stáhla jsem si je od lektorky z USB), které fungují jako razítka. Jedním kliknutím vykouzlíte vrcholky hor a kopců, a oblaky různých tvarů. Pak už si jen hrajete s gradientem, průhledností, barevností. Ty hory a oblaka se dají různě natahovat a deformovat, takže člověk si je může přetvořit podle svých představ.

Denní krajinku (ta  moje moc nevypadá na krajinu ve dně, spíš jako podvečer na jiné planetě plné jedovatých plynů) jsem stihla jen částečně, a protože tohle mě až tak nebavilo, tak jsem se doma nedonutila ji dokončovat:

Další lekce budou následovat a já už se moc těším, co mě ještě čeká...