Den jako z pohádky

Byla to jedna z těch nejhezčích něděl. Získala jsem poklad - půl dne jen pro sebe! Každá mamina školo- a školko-povinných dětí jistě pochopí, že taková příležitost se během letních prázdnin jen tak nenaskytne a je potřeba ji plně využít k regeneraci našich těžce zkoušených nervů...

Každá (každý) máme vlastní představu o tom, jak ideálně takový vzácný čas využít (někdo by se třeba vrhnul na úklid nebo vaření - tak to mě ani nenapadlo). 

Moje představa byla naprosto jasná - zahrada + akvarel. Nyní můžu říct: "mise splněna"...

Naše zahrádka je asi 2 km pěšky v zahradkářké kolonii, ve svahu s výhledem na bzučící Prahu. Je to naprosto kouzelné místo, se vzrostlými stromy a obklopené sady. Klid a mír. To je to, co jsem potřebovala. A taky jsem potřebovala polít záhonky a sklidit cukety. Jakmile jsem měla hotovo, připravila jsem si malebné pracovní místečko v polostínu staré švestky.

Objekt k malování jsem naškubala v záhonu a chvíli jen obdivovala ty nádherné živé sytě oranžové odstíny, které na nechtících tak miluji. Vodu na kafe jsem si uvařila ve starém hrnci na lihovém vařiči a pak jsem už byla připravena pustit se do díla.

Po podrobném rozkresu květin tužkou jsem hodně navhlčila papír a udělala skupinu rozpitých fleků. Vše jsem nechala zaschnout a pak se pustila do detailní malby. Tady je krátký postup, bohužel jsem byla do toho tak zabraná, že jsem zapomněla nafotit postup se zelení a sklem. Sklenice byla docela výzvou, ale nakonec se to vyvrbilo.

Na obrázcích je vidět, že jsem je fotila za různých světelných podmínek, které se pořád měnily v závislosti na pohybujících se stínech stromů, oblacích a klesajícím sluníčku.

Ten den se nádherně povedl a moje duše opět nabrala energii. Domů jsem se vracela s rozhodnutím, že takové malovací seance na zahrádce si musím zařadit do pravidelného rozvrhu.